Mediální etika v post-pravdivé době
Novináři považují šíření falešných zpráv za současnou největší hrozbu pro tiskovou svobodu. Bojovat proti nim je třeba zvyšováním mediální gramotnosti.
Centrum pro mezinárodní otázky mediální etiky (CIME) na začátku letošního roku publikovalo výsledky studie, jejímž deklarovaným cílem bylo reflektovat rok 2017 z pohledu mediální etiky v kontextu vzrůstajících obav z vlivu tzv. fake news.
Autoři studie shromáždili odpovědi novinářů ze všech kontinentů na otázky týkající se stavu médií v jejich zemi a hrozeb, kterým v současnosti čelí. Z výzkumu vyplynulo, že jako největší nebezpečí pro tiskovou svobodu novináři vnímají právě šíření falešných zpráv (jako hrozbu je uvedlo 58 % respondentů). Druhým nejpalčivějším problémem jsou podle nich nízké mzdy v novinářské branži (50 %) a na třetím místě se umístila hrozba ovlivňování obsahu politickými a korporátními aktéry (48 %).
Za světlo ve tmě lze považovat prohlášení zhruba dvou třetin respondentů, že mediální organizace v jejich zemích v poslední době investují čím dál více prostředků k tomu, aby výše zmíněným hrozbám mohly čelit. Zároveň ale upozorňují na to, že úspěšná obrana proti mediální manipulaci nebude možná bez zásadního zvýšení mediální gramotnosti obyvatelstva. 87,5 % novinářů uvedlo, že v jejich zemi si naprostá většina občanů neověřuje pravdivost informací uvedených na internetu. Na dohnání tohoto deficitu v mediální gramotnosti by se dle názorů zpovídaných novinářů měly podílet neziskové organizace a především vzdělávací instituce.
Skutečnost, že mediální výchova jako učební předmět je stále častěji zařazována do školních osnov i v České republice, je přinejmenším slibným náznakem, že se význam mediální gramotnosti nepodceňuje ani u nás.
